rodinné konstelace
Klasické rodinné konstelace
Klasické rodinné konstelace pracují s našimi kořeny tj. s naším původem. Což také zahrnuje také náš postoj k nim a náš postoj k daru života obecně. Naše kořeny a náš přístup k nim ovlivňují všechny oblasti našeho života: vztah s rodiči, s dětmi, partnery; naši práci, zdraví; dokonce i vztah k zemi, ze které pocházíme a i k jiným zemím světa.
Všichni pocházíme z rodiny. Každý rodinný systém má přirozený řád, řád lásky, který nevidíme, ale který propojuje a ovlivňuje všechny členy rodinného systému. V konstelacích je možné uvidět tato skrytá pouta, která mohou sahat až do třetí generace nebo někdy i dále, a rozvázat je. Díky tomu se naše slepá, nevědomá láska promění v lásku vědomou. Což vede k tomu, že přestáváme nevědomě opakovat osudy dřívějších členů rodinného systému a tak se stáváme volnými a můžeme žít svůj vlastní život.
Nejčastější procesy, kterými člověk prochází v konstelacích jsou: uctění zapomenutých či vyhnaných lidí, lidí, kteří zemřeli brzy, nebo lidí, kteří měli tvrdý osud; dát těmto lidem místo ve svém srdci; dále přijetí rodičů; odhalení rodinných tajemství; navrácení pocitů (např. viny), tam kam patří atd. Druhá světová válka má stále ještě velkou moc nad životy mnoha lidí a pro to se témata oběti a pachatele násilí, ztráty a boj o přežití, často objevují v konstelacích. Dále je důležité přijetí rozpadlých vztahů, smíření se s potraty. Často se to také týká usmíření se s tajnou nebo ztracenou láskou, což přináší pocity truchlení a smutku. Díky těmto procesům se pozdější generace osvobozují od těchto rodinných zátěží.
Práce s konstelacemi v sobě zahrnuje také rovnováhu mezi dáváním a braním ve vztazích. Pracuje se tu s láskou, radostí i bolestí. Ukazuje správný přístup k bolesti a oddělenosti. Konstelace se vždy týkají respektu a úctě k druhému.
Naši rodiče a předkové za nimi jsou jako naše kořeny. Když rodiče stojí za námi, tak nás to posiluje a jsme volní jít svou vlastní cestou. Pokud je nějakým způsobem náš vztah k našim rodičům a našim předkům narušen, je těžší realizovat svůj vlastní potenciál a chybí nám potřebná síla v našich vztazích a v naší práci.
Rodinu, do které jsme se narodili si nemůžeme vybrat. Všichni k nám na vždy patří. Naší volbou ale je, jestli si zvolíme zůstat ve své síle nebo jestli upadneme do slabosti; jestli sami sebe oddělujeme od života nebo jestli si zvolíme být součástí života a napojení na celek. Neboť toto je naše opravdová svoboda. A přesně o tom jsou rodinné konstelace: o nacházení síly a rozpoznávání toho, že nejsme sami, ale že jsme součástí většího celku.